Solution Focused přístup: koučování, které hledá odpovědi tam, kde problém není

Představte si, že přijdete ke koučovi s problémem, který vás trápí už roky. Čekáte, že budete hloubat v minulosti, hledat příčiny, analyzovat, co se pokazilo a z jakého důvodu. A kouč se vás místo toho zeptá: „Kdy tento problém neexistuje?“ Přesně tato otázka – jednoduchá, téměř dráždivá svou prostotou – stojí na počátku celého Solution Focused přístupu.

Steve de Shazer se narodil v roce 1940 v Milwaukee ve Wisconsinu. Od mládí ho fascinovalo umění – hrál jazz na klarinet a saxofon na profesionální úrovni – a právě tato zkušenost s improvizací, s hledáním toho, co funguje tady a teď, se později promítla do jeho terapeutického myšlení. Vystudoval sociální práci a v 70. letech začal pracovat s rodinami v terapii. Brzy si všiml něčeho, co ostatní přehlíželi: klienti dělali největší pokroky v úplně prvních sezeních. Pak výsledky klesaly. Čím déle se terapie zaměřovala na problém, tím víc klient v problému uvízl.

De Shazer z toho vyvodil závěr, který tehdy zněl téměř kacířsky: možná není nutné problém vůbec analyzovat. Možná stačí najít momenty, kdy problém chybí – a dělat víc z toho.

Insoo Kim Berg a příběh partnerství

Bez Insoo Kim Berg by Solution Focused přístup pravděpodobně nevznikl v té podobě, v jaké ho dnes známe. Berg se narodila v Koreji a do Spojených států přišla studovat. Potkala de Shazera a jejich spolupráce se stala jedním z nejplodnějších partnerství v historii terapie a koučování – profesním i osobním, protože se vzali a pracovali spolu až do de Shazerovy smrti v roce 2005.

Berg přinesla do přístupu to, čím de Shazer sám přiznával, že nevynikal: hlubokou empatii, schopnost budovat rapport s klienty z velmi různorodých kultur a prostředí a přirozenou jemnost v práci s odporem. Zatímco de Shazer byl minimalistický intelektuál, fascinovaný strukturou jazyka a filozofií Wittgensteina, Berg byla praktička, která přístupu dala lidskou tvář. Jejich kombinace byla ideální.

V roce 1978 společně založili Brief Family Therapy Center v Milwaukee, kde dál rozvíjeli myšlenku, která se stala základem celého systému: řešení a problém jsou dvě oddělené věci. A pochopení problému není podmínkou pro nalezení řešení.

Palo Alto, Erickson a intelektuální kořeny

De Shazer nebyl izolovaný myslitel. Jeho přístup vyrostl z konkrétního intelektuálního prostředí, které je důležité pochopit. Silně ho ovlivnila Palo Alto skupina – výzkumníci kolem Mental Research Institute, kteří v 70. letech rozvíjeli krátké terapeutické přístupy jako součást rodinné terapie. Z této skupiny vzešly myšlenky o tom, jak komunikační vzorce udržují problémy v existenci – a jak je lze přerušit.

Druhým klíčovým vlivem byl Milton Erickson – psychiatr a hypnoterapeut, jehož přístup k práci s klientovými zdroji byl pro de Shazera zásadní. Erickson věřil, že každý klient má v sobě zdroje potřebné ke změně – úkolem terapeuta není tyto zdroje přinést zvenku, ale pomoci klientovi k nim získat přístup. Tento předpoklad se stal jedním ze základních pilířů Solution Focused přístupu: klient je kompetentní, má zdroje a je expertem na svůj vlastní život. Kouč nebo terapeut je expertem na proces, ne na obsah.

Filosofie jazyka: de Shazer a Wittgenstein

De Shazer byl fascinován filosofií jazyka, zejména Wittgensteinovou myšlenkou, že hranice mého jazyka jsou hranicemi mého světa. Z toho vyplývá zásadní závěr pro terapii a koučování: způsob, jakým klient mluví o svém problému, spoluvytváří realitu tohoto problému. „Problem talk“ – jazyk zaměřený na problémy, jejich příčiny a trvání – udržuje klienta v problémovém světě. „Solution talk“ – jazyk zaměřený na řešení, zdroje a preferovanou budoucnost – otevírá jiný svět, ve kterém je změna možná.

Toto není jen metafora. De Shazer a Berg systematicky zkoumali, jaké otázky, jaké formulace a jaký typ konverzace vedou ke skutečnému pokroku u klientů – a jaké ho blokují. Jejich přístup vznikl induktivně: ne z teorie, ale z přímého pozorování toho, co funguje. A to, co funguje, bylo konzistentní: přesun od popisu problému k popisu preferované budoucnosti vedl k rychlejším a trvalejším změnám než jakákoliv analýza příčin.

Tři nástroje, které změnily koučovací praxi

Solution Focused přístup přinesl do koučování tři nástroje, které se staly jeho charakteristickým otiskem a dnes patří ke standardní výbavě každého koučovacího výcviku.

Zázračná otázka vznikla náhodou – de Shazer ji poprvé použil spontánně při práci s klientkou a výsledek ho překvapil natolik, že ji začal systematicky zkoumat. Zní takto: „Představte si, že jdete spát a přes noc se stane zázrak. Ráno se probudíte a váš problém je pryč. Jak to poznáte? Co bude jinak? Čeho si jako první všimnete?“ Tato otázka neřeší minulost – otevírá klientovi konkrétní, smyslově bohatý obraz budoucnosti, ke které chce směřovat. A právě konkrétnost je klíčová: kouč pak pokračuje dalšími otázkami, které tento obraz rozvíjejí do detailů. Co ještě? Kdo si toho všimne? Jak to poznají ostatní? Čím podrobnější je obraz preferované budoucnosti, tím silnější je jeho přitažlivost.

Škálování je na první pohled jednoduchý nástroj, ale jeho síla spočívá v tom, co dělá s klientovou perspektivou. Kouč se zeptá: na stupnici od 0 do 10, kde 10 je plně dosažená preferovaná budoucnost a 0 je nejhorší bod, kde jste teď? Řekněme, že klient odpoví čtyřka. Kouč se pak neptá „co vám chybí do desítky?“ – to by vrátilo pozornost k problému. Místo toho se ptá: „Jak jste se dostali na čtyřku? Co jste udělali, že nejste na nule?“ Tato otázka je transformativní, protože nutí klienta uvědomit si vlastní zdroje a kompetence, které přispěly k tomu, že situace není horší. A pak: „Co by bylo jinak, kdybyste byli na pětce? Jaký by byl první malý znak, že jste se posunuli?“ Škálování převádí mlhavé pocity do konkrétního pohybu a malé kroky se stávají viditelnými a dosažitelnými.

Práce s výjimkami je třetím pilířem přístupu a vychází z jednoho ze základních předpokladů Solution Focused terapie: žádný problém se nevyskytuje absolutně vždy. Vždy existují výjimky – momenty, kdy problém mohl nastat, ale nenastal, nebo byl méně intenzivní. Tyto výjimky nejsou náhoda. Jsou to okamžiky, kdy klient dělal něco jinak – vědomě nebo nevědomě. A právě v těchto výjimkách jsou skryty zdroje pro řešení. Kouč se ptá: „Kdy se vám daří lépe zvládat tuto situaci? Co tehdy děláte jinak? Co je tehdy jinak kolem vás?“ Výjimky odhalují kompetence, které klient má – jen si je dosud neuvědomoval jako zdroje.

Přirozený přechod do koučování

Solution Focused přístup se do koučování přenesl přirozeně a téměř bez tření – a není těžké pochopit, z jakého důvodu. Sdílí s koučováním základní logiku: zaměření na cíl, budoucnost a zdroje klienta místo analýzy problémů. Koučování od samého začátku stálo na předpokladu, že klient je kompetentní a má v sobě odpovědi. Solution Focused přístup tento předpoklad nejen sdílí, ale přináší k němu konkrétní metodologii – přesné otázky, strukturu konverzace a nástroje, které tento předpoklad uvádějí do praxe.

Není náhodou, že Solution Focused koučování patří dnes k nejlépe výzkumně podloženým koučovacím přístupům. Metaanalýzy potvrzují jeho efektivitu v oblastech od výkonnosti a wellbeingu po zvládání stresu a rozvoj týmové spolupráce. Přístup funguje rychle – často jsou viditelné výsledky již po jednom nebo dvou sezeních – a výsledky jsou udržitelné, protože jsou zakotveny v klientových vlastních zdrojích, ne v závislosti na koučovi.

De Shazer zemřel náhle v roce 2005 ve Vídni, kde přednášel na konferenci. Berg přežila svého muže jen o dva roky – zemřela v roce 2007. Ale přístup, který společně vytvořili, žije dál – v práci tisíců terapeutů a koučů po celém světě, v koučovacích výcvicích, v organizačním rozvoji a v každé konverzaci, která místo otázky „co je špatně?“ klade otázku „kdy to funguje lépe – a co tehdy děláte jinak?“

V příštím článku se podíváme na narativní přístup Michaela Whitea a Davida Epstona – koučování, které pracuje s příběhem, který si o sobě vyprávíme, a ukazuje, že tento příběh není pevná pravda, ale verze, kterou lze vědomě přepsat.