Většinu návštěvníků našich kurzů i našich webových stránek zajímá hlavně nabídka kurzů Neuro-lingvistického programování. „Zařadili“ si nás pod NLP a spojují nás většinou s certifikovanými NLP výcviky. A pokud se jich ptáme na systemiku, vnímají ji jako něco zcela odlišného a často neznámého. Už jsme dostali i pár dopisů, kde bylo adresátem Centrum systematiky. :-)
Řada lidí netuší, co se pod pojmem systemika nebo systemický přístup skrývá, a co od něj mohou očekávat. Přitom jde o přístup, který je využíván např. v koučování, managementu, poradenství, konzultační činnosti, terapii či psychologii.
Co to znamená systemika?
Na nedávném školení, které bylo založené právě na systemickém přístupu, se mě několik účastníků ptalo, co to vlastně znamená a jaké jsou specifika systemiky. Už o ní slyšeli, ale nevědí, co se pod tímto názvem skrývá.
Název „systemika“ je odvozen od slova „systém“. Tím můžeme chápat jak tzv. systém biologický, tj. člověka jako takového, tak i systém sociální. Pod označením „systemický přístup“ se pak skrývá takový přístup k lidem, jenž respektuje všechny systémové zákonitosti chování živých systémů. Tyto zákonitosti zkoumá např. obecná teorie systémů, konstruktivismus, kybernetika II. řádu, teorie chaosu, autopoiéza, teorie sociálních systémů či teorie komunikace.
Zjednodušený výklad všech uvedených základů a teorií nás dovede k několika hlavním myšlenkám a principům. Na člověka nahlížíme jako na živý systém, který se neustále mění; není možné na něj pohlížet jako na neměnný systém. K těmto změnám vede jednak proces každodenního učení se, a tedy nové znalosti, zkušenosti a dovednosti, a jednak vliv ostatních jedinců a skupin lidí (rodina, firma atd.). Tyto změny jsou dány i zpětnými vazbami od ostatních osob a okolí, a také tím, že jako pozorující se stáváme součástí systému pozorovaných. Jedná se o tzv. vzájemné ovlivňování, které probíhá na základě oboustranné výměny informací. Na druhé straně není možné člověka zvnějšku jednoznačně a cíleně měnit a předpokládat jeho konkrétní reakci. O změnu druhých lidí se můžeme pokoušet různými podněty, jako jsou dotazy, možnosti či aktivity. Avšak to, jak člověk zareaguje na určitý podnět, záleží více na něm samotném než na intervenci jako takové. Někdy mohou i jen malé externí impulzy a podněty pro změnu vést u klienta postupně k řádově velkým změnám a posunům. Lidem navíc nelze porozumět izolovaně, ale jen v kontextu všech jejich vztahů s ostatními lidmi, jako je rodina, kolegové, společnost.
Jakákoliv změna není dlouhodobá, pokud se nepřenastaví vzájemné vztahy s ostatními lidmi v daném okolí, resp. sociálním systému.
A platí zde pravidlo synergického efektu, tj. 1+1>2, což znamená, že společnou interakcí a řešením více osob jsme schopni docílit lepšího výsledku než jen individuálními řešeními jednotlivců. Tento fakt se využívá například v systemických facilitacích nebo ve skupinovém koučování.
Systemika také říká, že nemáme přístup k objektivní realitě, a že si sami konstruujeme svůj svět i svoji budoucnost. My sami jsme zodpovědní za svoji současnost, za to, jak nahlížíme na svět, jak vnímáme sebe, okolí i druhé osoby. Všechny konstrukty našeho mozku mají sílu reality, a proto máme možnost tvořit si svoji realitu. Abychom nicméně dokázali náš život měnit a zaměřit a nasměrovat jej tam, kam chceme, potřebujeme flexibilitu a schopnost vytvářet si novou realitu. A právě v tomto směru se systemika hodně přibližuje k Neuro-lingvistickému programování. NLP komunikační model nám dokáže znázornit, jak náš mozek filtruje a zpracovává veliké množství informací, které jsou kolem nás; pokud tyto tzv. „filtry“ nezměníme, dostáváme stále stejnou realitu. Přes filtry k nám pronikají pouze určité vjemy a podněty a my z nich – na základě našich hodnot, přesvědčení, postojů, zkušeností atd. - vybíráme a zachycujeme to, co je pro nás důležité. Možná jste již zaslechli, že okolo nás je v danou chvíli okolo milionů kusů informací, ale náš mozek si uvědomuje jen kolem 120 kusů informací za sekundu. Tedy jenom zlomek toho, co okolo nás je. Co se tedy děje s tím zbytkem?
Pilíře systemického přístupu
Jedním z pilířů, na kterých stojí systemický přístup, je teorie komunikace. Asi se shodneme na tom, že nositelem významu v komunikaci je slovo. Ale i když používáme stejná slova, tak si nemusíme vždy rozumět. Naše komunikace totiž probíhá ve dvou rovinách – v rovině digitální a v rovině analogové. V komunikaci jde o to, že vypravěč (“vysílající” osoba) sděluje slova, která si spojil s nějakou situací a zážitkem, a posluchač (”přijímající” osoba) si následně tato slova spojuje se svými vnitřními obrazy, významy a prožitky. Avšak skutečný obsah slov a s nimi spojené obrazy, zvuky a pocity se u obou osob odlišují. Každý si vytváříme svoje vlastní unikátní vnitřní mapy, které se neshodují s mapami druhých lidí.
Když nad tím takto uvažujeme, jsme ještě v systemickém přístupu, nebo už jsme v NLP? Napadlo vás někdy, jak se dva tyto dva na první pohled odlišné přístupy prolínají? Že mají v zásadě podobný základ, a jen s ním jinak pracují?
Málokdo ví, že systemický přístup a Neuro-lingvistické programování vznikaly ve stejném období a na velmi podobných základech. Každý z nich se však začal vyvíjet jiným směrem, a proto se dnes jedná o dva odlišné přístupy.
Historie systemiky
Podíváme-li se do historie, zjistíme, že systemická terapie – jako základ, z něhož se postupně zrodilo systemické koučování - se vyvinula v 80 letech 20. století z rodinné terapie, jejíž nejvýznamnější představitelkou byla americká psychoterapeutka Virginia Satir. A právě ona byla jednou z osob, kterou v 70. letech 20. století modelovali zakladatelé Neuro-lingvistického programování John Grinder a Richard Bandler. Snažili se najít konkrétní postupy a způsoby, které používali dva nejvýznamnější terapeuti tohoto období a které u klientů vedly k rychlému posunu při řešení témat, s nimiž za terapeuty přicházeli. Právě na základě modelování Virginie Satir a zakladatele gestalt terapie Fritze Perlse byl vytvořen klíčový jazykový model NLP, tzv. „Meta model jazyka“, který obsahuje i řadu koučovacích otázek.
Steve de Shazer, jeden z nejznámějších představitelů systemické terapie a spoluzakladatel tzv. přístupu zaměřeného na řešení, nalezl významnou inspiraci pro svoji práci s klienty u fenomenálního hypnoterapeuta Miltona H. Ericksona, o němž se hovoří jako o „nejlepším terapeutovi na světě“.
Milton Erickson byl vzorem mnoha terapeutům a inspiroval mnoho přístupů. Právě Steve de Shazer strávil dlouhou dobu studiem videonahrávek Ericksonovy práce a jeho kazuistik a aplikoval některé ericksonovské postupy do své praxe a nově vznikajícího přístupu. V jedné ze svých knih de Shazer popisuje, jak se snažil najít, identifikovat a odhalit postup, který Milton Erickson používal při práci se svými klienty. Přes veškerou snahu ho však nenašel. Podle něj zde žádná jednoznačná pravidla, která by se dala napodobit a aplikovat při práci s klienty, nebyla. V jednom okamžiku přirovnával Miltona Ericksona k Sherlocku Holmesovi, který sám nachází vždy ta nejlepší řešení a vychází z terapie jako vítěz.
Přitom ve stejné době, kdy de Shazer pozoroval uvedená videa, modelovali Miltona Ericksona po dobu 9 měsíců také John Grinder a Richard Bandler - a požadovaný postup nalezli. Zakódovali ho do podoby ericksonovských hypnotických vzorců nazývaných „Milton Model jazyka“.
Systemika a NLP mají v určitých bodech stejnou platformu, na které staví; mohli bychom procházet další a další části, kde se prolínají, a naopak části, kde se naprosto odlišují. Důležité však je, že se tyto přístupy navzájem doplňují, a jejich propojením vzniká synergický efekt, který dokáže zajistit větší účinek při práci s individuálními klienty i skupinami, než co umí každý z těchto směrů sám o sobě.
O tom, že tomu tak je, se můžete přesvědčit na našich kurzech, které systemický přístup a NLP přístup propojují.
>> Kurz Systemické koučování ON-LINE
Autorka článku: Ing. Jitka Ďuricová
Powered by Froala Editor